Vzhledem k tomu, že jsme měli dnes první školní den a jak je již známo, rodiče na začátku září jásají a skáčou tři metry vysoko, zatím co dítka pláčou a pohledy by nejspíš přesvědčily sociální pracovníky o týrání nejhoršího kalibru…

Tedy tomu tak bývalo dříve, realita těchto dní je poněkud jiná. U nás se sice také plakalo, ale ze zcela opačného důvodu. Zatímco dcera chtěla do školy a to za veškerých podmínek, já byl rezolutně proti. I tak jsem byl ochotný udělat ústupek. Ústupek právě a jen skrze svoji nešťastnou dceru. Byl jsem ochotný Elišku pustit do školní lavice za předpokladu, že bude používat výhradně plivací testy… (přeci jen nebudu lhát, když řeknu, že tuto disciplínu jsem moji holčičku učil a dmul jsem se radostí, když poprvé dokázala plivnout dál, než na svoji bradu 😂😂😂).

Ale teď vážně! Po telefonické poradě se zástupkyní naší paní ředitelky se žena dozvěděla následující:
Pokud bude Vaše dcera používat pouze plivací testy, bude k ní přistupováno jako k netestovanému dítěti a tudíž bude sedět odděleně od ostatních dětí, bude mít po celou dobu v budově ZŠ respirátor a nebude se moci účastnit tělocviku a výuky zpěvu.

Po téhle informaci jsem samozřejmě hořel a to opravdu moc, avšak jsem seděl za volantem a nebylo na místě podléhat emocím. Po příjezdu domů (již v poměrně klidném stavu) jsem se telefonu chopil osobně a volal do naší školy. Opět telefon zvedá zástupkyně, ihned po mém dotazu na plivací testy jen chladně odsekla a přepojila mě přímo k paní ředitelce.

I zde jsem se ovšem nedozvěděl nic nového.

Snad jen to, že paní ředitelka je sama zděšená, co se to u nás děje a jak se děti rozdělují a selektují.
S povzdechem mi sdělila, ať si vše ještě rozmyslím a že jí je líto, že se v naší republice zapomnělo na právo na vzdělání bez výjimek…

Tady by se dalo říct, že je příběh u konce, ale není.

Po několika hodinách přišel email od zástupkyně, který ve zkratce obsahoval toto:
Plivací test bude Vaší dceři uznán jako plnohodnotný, a tudíž může bez obav do školy.

Dalo by se říct výhra… Ale to v žádném případě není.

Že je škola povinna plivací testy uznat, to jsem vědět už dávno. Předem jsem si totiž zavolal na Ministerstvo školství a tuhle informaci si zjisti. Hledal jsem způsob, jak si sám před sebou obhájit, že přistoupím na jejich hru a dceři dopřeju kontakt se spolužáky, na které se už těšila.

Střet s covidšikanou mi ale opět pomohl otevřít oči. Naše ZŠ totiž chtěla, abych JÁ doložil, že to ministerstvo takto schvaluje! Tedy abych já dělal práci za NĚ.

A proto dcera i po ústupku ZŠ zůstane i se synem doma a to tak dlouho, dokud se zde bude podporovat tahle covidtotalita a selekce našich potomků. Už teď se těším na sociálku, až přijde zjišťovat, proč děti nechodí do školy!

Závěrem bych rád všem vzkázal:
Pokud budete své hřbety ohýbat a tuhle prasárnu podporovat, nic se nezmění. Jen si dohledejte, jaký byl záchyt covidu ve školách. Nula nula nic a i tak si stále kladou podmínky pro vzdělávání našich dětí.

Ivo Osovský
Kdo je ivo osovský?