Doteď nemohu uvěřit tomu, co se stalo. Přeci jen žijeme v Evropské unii a předpokládáme, že jsou zaručena určitá lidská práva a určitá úroveň chování silových složek. Většina z nás nepředpokládá, že by je mohl na výletě v Chorvatsku šikanovat místní policista. Ale stalo se. A dokonce se nejedná o ojedinělý případ.

Celý tento článek včetně fotek dávám k volnému šíření a dalšímu použití.

S několika přáteli jsme se vydali pomoct se stavbou obytného plovoucího voru. Místem instalace byl vodní kanál mezi Chorvatskem a Liberlandem. Kdo ještě neslyšel o Liberlandu, doporučuji navštívit web liberland.org, kde jsou všechny informace. My jeli podpořit jednu konkrétní organizaci, která má web liberland.team. Tento můj článek není o Liberlandu, proto ho nebudu podrobněji popisovat. Informace najdete na zmíněných webech.

Podstatou výletu tedy bylo užít si s přáteli nějaké to dobrodružství při stavbě voru a udělat něco užitečného. Liberlaďané jsou přátelští a velmi nekonfliktní lidé. Přišlo nám jako dobrý nápad podpořit je a pomoct jim se stavbou plovoucího obydlí. Nicméně už před cestou jsme měli informace, že se místní chorvatská policie k turistům nechová zrovna přátelsky. Počítali jsme tedy s častými kontrolami osobních dokladů, řidiči s dechovými testy na alkohol a s další běžnou rutinní policejní činností. To jsme ještě netušili, co nás čeká.

Znali jsme přibližné místo instalace. Hlavní cesta, která tam vedla, byla ale uzavřena zákazem vjezdu. Na Google mapách jsme si proto našli menší vedlejší cestu. Zkusili jsme ji. Byla volná, žádný zákaz vjezdu na ní nebyl. To byla skvělá zpráva, protože jsme měli ve dvou dodávkách poměrně hodně materiálu a nosit materiál ručně několik kilometrů by se nejspíš ani nedalo zvládnout.

Na místo jsme dorazili v sobotu 16. listopadu 2024 časně ráno. Byla mlha a zima, ale přesto měl les u vodního kanálu kdesi u chorvatských hranic svoje kouzlo. S dobrou náladou jsme začali vykládat materiál a pustili jsme se hned i do stavby základní konstrukce. Asi po hodině přijela policejní hlídka v civilním neoznačeném voze. Policisté nejprve poněkud zmateně koukali a nechápali, co se děje. Velmi rychle se ale jejich chování změnilo.

Proběhla důkladná kontrola všech našich osobních dokladů a dokladů od vozidel. Museli jsme zůstat u aut. Nesměli jsme vykládat další materiál a nesměli jsme pokračovat v práci. Na naše opakované dotazy, jaké zákony nebo zákazy porušujeme, nám policisté nebyli schopni odpovědět. Byli jsme tam jako Češi, občané Evropské unie, byli jsme v Schengenském prostoru a nedělali jsme cokoli nezákonného. Nikdo z nás nebyl nějaká hledaná osoba, nebo tak něco podobného. Přesto nás policisté omezili na svobodě pohybu.

Přijela další policejní hlídka. Tentokrát už v klasickém policejním voze s polepy a majáky na střeše. Museli jsme všichni znovu absolvovat kolečko lustrace našich dokladů. Tentokrát se policisté doptávali i na takové detaily, jako jaké je jméno mojí matky atd. Policie provedla také důkladnou kontrolu povinné výbavy obou dodávek. Jedna dodávka neměla hasicí přístroj a u druhé jsme ho neuměli najít. Byl pod sedadlem. V Chorvatsku je prý hasicí přístroj povinný. Bohužel ani jedna dodávka neměla výstražný trojúhelník. Při převzetí dodávek v půjčovně nás to nenapadlo zkontrolovat.

Já a kolega (oba řidiči) jsme na místě dostali pokutu 30 EUR za porušení zákazu vjezdu. Sice jsme věděli, že jsme se takového porušení předpisů nedopustili, ale 2x 30 EUR nám přišlo jako přijatelná částka, za kterou se policistů zbavíme. Souhlasili jsme tedy se zaplacením. To byla ovšem chyba!

Policisté trvali na platbě kartou. Přišlo nám to zvláštní, protože jsme věděli, že podobné pokuty místní policisté naopak vždy vyžadují zaplatit v hotovosti. Jejich obvyklou taktikou je, že dotyčného odvezou mnoho kilometrů daleko k bankomatu a po zaplacení pokuty ho tam nechají a odjedou. Tentokrát však trvali na platbě kartou. Jejich platební terminál ale neměl signál. V místě nebylo pokrytí GSM signálem. Jeden kolega se tedy nabídl, že s policisty půjde pár set metrů hledat signál a zaplatí za nás za oba svou kartou. To byla ovšem chyba!

Když se nám kolega ztratil z dohledu, policisté ho naložili do auta a odvezli do několik kilometrů vzdáleného města. Podobné praktiky provozovala naše policie za komunistických dob. Také různé máničky odvážela desítky kilometrů daleko a tam je (často zmlácené) vykopla z auta. Asi nepřekvapí, že kolegu odvezli 12 km daleko do města, kde jim jejich platební terminál stále zázračně nefungoval. Nejprve mu bránili v odchodu s tím, že je zatčený za porušení zákazu vjezdu (on neřídil). Po pár hodinách bez vysvětlení odjeli a kolega zůstal na místě bez osobních dokladů. Podobnost s totalitní komunistickou policií čistě náhodná.

Naše skupina se tedy zredukovala na 4 osoby. Všichni bez dokladů, ty měla kdesi policie. Vzhledem k tomu, že v dodávkách chyběly výstražné trojúhelníky a hasicí přístroje, nám policie nařídila okamžitě odjet na technickou kontrolu. Tedy abych byl spravedlivý, vlastně se nás zeptali, jestli s nimi pojedeme teď hned na technickou. A pokud nepojedeme, že nám na místě (kdesi v lese u vodního kanálu) odeberou espézetky z aut. Řekli jsme si, že když pojedeme na technickou, tak alespoň policie pojede s námi a dva naši kamarádi budou moct pokračovat ve stavbě voru. Navíc auta byla zjevně v naprostém pořádku, tak jsme souhlasili a jeli. To byla ovšem chyba!

V dodávkách jsme sebou odvezli část stavebního materiálu, který nám policisté striktně zakázali vyložit. Nedošlo nám, že je to z jejich strany především taktika, jak nás připravit o stavební materiál. Na místě technické kontroly, která měla překvapivě otevřeno i v sobotu, teprve začalo pořádné policejní divadlo. Neumím chorvatsky, ale podle gestikulace a odtušením významu některých slov jsem poznal, že mi jeden policista vyhrožuje, že mne zavře do vězení. Reagoval jsem na to úsměvem, což ho zjevně neuklidnilo. Na fotografiích je to ten policista, který na střeše svého vozu vypisuje úřední papíry.

Dále měly věci už rychlý průběh. Obě naše dodávky šly přednostně na STK. Obě neprošly. Na základě zjištěných závad nám policie na místě odebrala značky s tím, že si je můžeme vyzvednout na policejní stanici. Ovšem musíme sebou přinést protokol právě z této stejné stanice technické kontroly, kde budou vozidla už bez závad. Nejen že jsme tedy stejně přišli o SPZ, ale ještě jsme část materiálu odvezli 30 km daleko kamsi na STK.

Zavolal jsem majiteli autopůjčovny, že jeho dodávka neprošla technickou kontrolou a stojí mu kdesi v Chorvatsku bez značek. Nejprve nechápal, následně zuřil. Nedivím se mu. Jak jsem se při rozhovoru dozvěděl, dodávka měla jen několik týdnů starou technickou, kterou zcela bez problémů prošla v České republice. Sám jsem s vozem ujel asi 800 km a nevšiml jsem si nějakého problému. Přesto na chorvatské technické našli hned devět závad.

Druhé vozidlo na tom bylo ještě líp. Závady byly tedy asi jen tři, ale jedna ze závad byla skutečně kuriózní. Lanovod pro ruční brzdu je údajně vyroben z nevyhovujícího materiálu. A teď to přijde! Stejná dodávka na STEJNÉ STANICI TECHNICKÉ KONTROLY prošla cca před měsícem bez problémů. V autě byl ještě původní protokol o prohlídce. Tentokrát však policista chodil opakovaně do prostorů STK, mluvil s technikem, který prohlídku dělal a zcela zjevně ho přinutil vystavit nevyhovující protokoly.

Tuto zcela zjevnou policejní zvůli a šikanu jsme s kolegou sledovali z parkoviště před STK, kde bylo otevřenými vraty dobře vidět i dovnitř. Policisté se nesnažili nic zastírat. Byli si jisti svou pozicí a svou mocí. Prostě nás cíleně odvlekli desítky kilometrů daleko a připravili nás o naše vozidla. Na místě nás drželi několik hodin. Měli u sebe naše doklady a dlouhé hodiny nám vypisovali pokuty a další papíry. Nakonec jsme každý zaplatili 30 EUR za onen zákaz vjezdu. Tentokrát naopak trvali na hotovosti. Dále jsme oba řidiči dostali každý pokutu 230 EUR za jízdu nezpůsobilým vozidlem a také jsme každý měli zaplati cca 50 EUR za provedení technické kontroly. Oboje jsme odmítli zaplatit.

V zájmu ochrany dalších osob teď část příběhu vynechám. Pro jednu z dodávek si přijela odtahová služba z ČR a já s kolegou a materiálem jsme v podvečer byli přemístěni na dvůr domu, který je asi 10 km od místa stavby voru. Od kluků jsme měli dobré zprávy. Podařilo se jim dodělat základ voru, naložit materiál a přepluli na druhou stranu kanálu. To je strana, která již leží za hranicemi Chorvatska. Chorvatská policie tam tedy nemá pravomoci. Chorvatsko toto místo považuje oficiálně za území Srbska. Problém byl, že oba kamarádi museli na voru přespat, neměli spacáky a noční teploty měly jít lehce pod bod mrazu.

S jedním místním Chorvatem jsme tedy sedli na kola, naložili spacáky a další vybavení a vydali se směrem k voru. Přece naše kamarády nenecháme zmrznout! Cesta nám trvala přes hodinu. Několikrát nás stavěla policie, kontrolovala naše doklady a dávala nám oběma dýchnout do přístroje na měření alkoholu. Prostě my jeli na kole, policisté v autě, vždy nás o kus předjeli a opakovaně nás kontrolovali. Cestou zpět se dělo to samé. Jen s tím rozdílem, že při jedné takové zastávce jsem do přístroje musel dýchat vícekrát. Policista na mne řval, že úmyslně foukám příliš málo. Po patnácté dechové zkoušce během asi pěti minut jsem další už odmítl.

Neděle byla ve znamení transportu materiálu z domu k voru. Nemá smysl rozepisovat neustále se opakující kontroly dokladů a u cyklistů také neustálé dechové zkoušky na alkohol. Bylo vidět, že se policisté dobře baví. Tedy ne všichni. Přeci jen jsem v jejich řadách našel alespoň jednoho, který měl vstřícnější chování a bylo vidět, že se jen snaží splnit rozkazy, které se mu příčí. Většina ale svou práci vykonávala se zjevným uspokojením.

Byla neděle večer, vor byl z velké části hotov a další stavbu si převzala jiná parta lidí. Nás pět Čechů sedělo na dvoře výše zmíněného domu a řešili jsme, jak se dostaneme domů. Dodávky, kterými jsme přijeli, byly mimo hru. Povedlo se nám domluvit auto, které nás odveze, ale bylo v Maďarsku. Museli jsme se k němu dostat. Bylo to asi 20 km, což se nikomu po náročném víkendu nechtělo jít pěšky. Získali jsme kontakt na kamaráda, který dělal v Srbsku taxikáře. Nabídl se, že pro nás přijede a k autu v Maďarsku nás odveze. To ještě netušil, co ho čeká.

Na jeho přijez jsme čekali několik hodin, ačkoli by cesta normálně netrvala ani hodinu. Nejprve ho Chorvaté na hraničním přechodu odmítli pustit do země. Nacházeli jsme se blízko trojmezí Chorvatska, Srbska a Maďarska. Taxikář to tedy objel do Maďarska a pokusil se k nám přijet z maďarské strany. Na prvním přechodu se to nepodařilo. Na druhém už měl úspěch. Byla už noc, když zastavil u domu. Z vedlejší ulice však okamžitě vyjela chorvatská policejní hlídka a začala lustrovat jeho vozidlo. Policisté nás evidentně celou dobu hlídali.

Policisté taxikáři řekli, že pokud nás naloží, sundají mu značky z auta a bude s ním muset jet na technickou. Logicky to vzdal a odjel. Bez nás. Byli jsme v nouzi a vystaveni policejní šikaně. Zavolali jsme tedy na České velvyslanectví v Chorvatsku. Milý pán na našem velvyslanectví nám sdělil, že nám v neděli nemůže pomoct. Nejdříve prý v pondělí. Nicméně nám řekl, že chorvatská policie se v této oblasti takto k českým (a nejen českým) turistům chová opakovaně a že se dokonce tento policejní nátlak poslední dobou zhoršuje. Na našem velvyslanectví tedy o policejní šikaně ze strany Chorvatů vědí.

Tady opět část příběhu vynechám. Nakonec jsme sehnali nějaké vozidlo, kterým se nám povedlo nepozorovaně přejet až do Maďarska a následně pak domů. Příběh by mohl skončit. Ale nekončí. Další týden přinesl další neuvěřitelné zážitky. Například máme indicie, že chorvatská policie jezdí služebními vozy do Liberlandu, tedy MIMO ÚZEMÍ CHORVATSKA, které Chorvati považují za srbské a tam doslova krade vybavení lidí, kteří tam kempují. Například nářadí nebo drahé elektrocentrály. Některé tyto incidenty jsou natočeny na video. Možná se o nich rozepíšu v dalším článku…

Cílem tohoto textu je především ukázat, že totalitní praktiky státních silových složek stále ještě existují i v Evropě. Dokonce v naší oblíbené výletní destinaci. Nepotřebujeme litovat. Se stavbou voru jsme pomohli rádi a určitě v brzké době podpoříme nějaký další místní projekt. Pokud jste dočetli až sem a chcete nám pomoct, sdílejte tento text. Lidé musí vědět, co se tam děje. Pokud jste si něco přečetli o Liberlandu, myšlenka se vám líbí a máte chuť projekt třeba finančně podpořit, udělejte to. Osobně věřím, že tím podpoříte dobrou věc. Jak finančně přispět zjistíte zde: https://liberland.team/#donate-popup

Děkuji všem lidem, kteří bez ohledu na svůj názor na Liberland, odsuzují policejní šikanu.

Jan Jirkal

(autora můžete kontaktovat prostřednictvím e-mailu redakce)

Galerie

Skeny policejních dokumentů i fotografie jsou spolu s textem k volnému použití a dalšímu šíření.