16. 7. 1773 se v Hudlicích, nedaleko Berouna, narodil Josef Jungmann, český jazykovědec, spisovatel a překladatel, vůdčí osobnost tzv. druhé (ofenzivní) fáze Českého národního obrození. Pocházel z deseti dětí, jeho otec byl švec.

Nejprve studoval gymnázium v Berouně, pak gymnázium v Praze, v Panské ulici a poté vystudoval Filozofickou fakultu (dnešní) Univerzity Karlovy. V letech 1799/1800 nastoupil do Litoměřic jako první učitel češtiny v Českém království. Později začal vyučovat češtinu na filozofické fakultě, kde se stal děkanem.

Byl jedním ze zakladatelů novodobého českého jazyka a považuje se za vůdčí osobnost tzv. druhé (ofenzivní) fáze Českého národního obrození. Na rozdíl do některých jiných obrozenců nevyráběl nová slova, ale hledal vzory-nejpodobnější výrazy ve slovanských jazycích, které pak počešťoval.

V roce 1821 spoluzaložil první český vědecký časopis s názvem Krok, kolem kterého se sdružila skupina dalších slavných osobností (F. Palacký, J. E. Purkyně, F. L. Čelakovský a jiní). S její pomocí vytvořil Slovník česko-německý, který obsahoval 120 000 hesel a považuje se za jedno ze zásadních děl pro rozvoj češtiny.

Jeho manželka Johana Světecká z Černčic pocházela ze starého českého šlechtického rodu, jehož kořeny sahají až do 15.století. V roce 1878, 31 let po jeho smrti, byla Široká ulice v Praze, ve které žil, přejmenována na Jungmannovu a tento název nese dodnes. O tom, o jakou se jednalo osobnost, snad nejlépe vypovídá jeho slavný citát „Kdo z nás může, ten pracuj, abychom lepší vlasti dochovali potomkům, než nám od předků zůstavena.“

Miroslav Houška
právník, amatérský historik a český vlastenec