Na demonstraci v Praze 1. února 2022 jsem se dostal do strkanice, která skončila mým zadržením a nocováním na policii. Protože se kolem incidentu v médiích objevilo dost neopravdivých informací, mám potřebu k tomu napsat pár řádků na vysvětlenou.

Na podobnou akci jsem do Prahy nejel poprvé. Byla to možná moje desátá návštěva našeho hlavního města za tímto účelem. Kdo mne znáte a kdo se mnou jezdíte na demonstrace, tak víte, že nejsem konfliktní člověk. Jezdím na demonstrace, abych podpořil nějaký názor, případně abych proti něčemu vyjádřil svůj odpor. Nejezdím se někam poprat nebo něco ničit.

Stejně tomu bylo i tentokrát. S partou přátel jsme se připojili je koloně vozidel, která mířila do Prahy. Smyslem bylo pokojně vyjádřit náš odpor k Pandemickému zákonu a ke snahám některých poslanců tento zákon novelizovat a prodloužit.

V Praze jsem se při protestech dostal do strkanice. Určitě jste už viděli různá videa, která kolují po internetu. Abych nemusel všem jednotlivě vysvětlovat, co a jak se stalo, dal jsem na radu a píšu tenhle článek, kde si můžete vše přečíst.

Je to vlastně jednoduché. Stál jsem před policisty a v rukou držel vlajku. Policisté vlajku zachytili a stáhli si ji dolů k sobě. Další policisté, kteří stáli před nimi, nevěděli, proč se tyč mé vlajky ocitla mezi jejich hlavami. Nejspíše se lekli, chytili tyč i s vlajkou a pokusili se mi ji vytrhnout. Já ji nechtěl pustit a zcela instinktivně jsem se ji snažil naopak přitáhnout k sobě. Zbytek se už odehrál hodně rychle.

Video

Detail incidentu

Pamatuji si něčí ruku na mých zádech. Původně jsem si myslel, že mne nějaký demonstrant mezi policisty strčil. Teď to z videa spíše vypadá, že se mne snažil naopak přitáhnout zpět.

Je možné, že při téhle přetahované o vlajku jsem do někoho vrazil. Jestli jsem tím někomu způsobil újmu, tak se omlouvám. Rozhodně to nebyl můj záměr. Přijel jsem pokojně vyjádřit svůj názor a jen jsem nechtěl, aby mi někdo zbytečně bral mou vlajku. Ani na vteřinu jsem nepomyslel na to, že bych snad někoho fyzicky napadal nebo na někoho jinak útočil.

Je mi líto, že se tenhle incident dostal jako hlavní zpráva do médií a zastínil to skutečně důležité. Tím důležitým byl pokojný protest proti Pandemickému zákonu. Mohl jsem stát od policistů dál. Mohl jsem si více hlídat i dění za sebou. Jsou to všechno věci, ze kterých se teď mohu pro příště poučit. Jisté ale je, že jsem na nikoho úmyslně nezaútočil a ani jsem neměl takový záměr.

Ještě vám povím, co se dělo pak. Odvezli mne na policejní stanici. Tam se mnou sepsali nějaké základní poučení. Pak mne odvezli na celu předběžného zadržení, kde jsem přenocoval. Ráno, asi když se vystřídaly směny, tak mne opět převezli k výslechu, vyslechli, sepsali protokol a pustili na ulici.

Do Prahy jsem autem přivezl přátele a celou dobu jsem měl strach, jak se dostanou domů, když já jsem byl zavřený. Oni zase měli strach o mne. Tak si zařídili přespání v Praze a počkali na mne. Moc jim děkuji za jejich podporu!

Když mne druhý den vyzvedli před policejní stanicí, naše první cesta vedla na Malostranské náměstí. Poslanci stále ještě jednali o Pandemickém zákonu. Jeli jsme se tedy přidat k ostatním, kteří pokračovali v protestech.

Všem ještě jednou děkuji za podporu a pokračujeme! My se nevzdáme!

Pavel Jordán