V pátek 12.8.1881, před 140 lety, nastal požár Národního divadla v Praze. Podle dobového tisku: „Tam, kde dříve závodila nádhera s uměleckým vkusem, kde sta zlatých ornamentů lesklo se v záři tisíců plamenů, kde hedváb, aksamit pojil se v unášející obraz skvostnosti a krásy, nic než obrovská hromada přelámaného a zohýbaného železa a ohořelých trámů, z nichž valila se oblaka dýmu. Místo mramoru trčely k nebi čtyři holé, oprýskané zdi, nad nimiž pnulo se zachmuřené nebe, jako by snésti nemohlo pohled na hrůzné rozvaliny.“

Událost byla celonárodní katastrofou a zasáhla všechny, včetně těch největších a nejznámějších osobností. Podle dobového tisku: „Slzy vytryskly z očí tisícům, jež stály v němém úžasu kolem hořícího velkolepého národního pomníku našeho.“ „Ohromující zvěst ta účinkovala na mistra Bedřicha Smetanu tou měrou, že nemohl ani slova ze sebe vypravit a v zimničném rozechvění ulehl.“

Přesto se však český národ, stejně jako mnohokrát předtím a potom, vzchopil a již v den požáru začali lidé mezi sebou vybírat peníze na nové divadlo. Přispíval doslova každý, kdo alespoň trochu mohl, napříč celou společností („služky, švadleny, továrníci, strojvedoucí, tiskaři, řeholníci, setníci, studující, obchodníci, vdovy, hraběnky, učni, kamenotiskaři, hospodští, šlechtici, rytíři, města, spořitelny, záložny, banky, spolky, komitéty, ale také císařští manželé, korunní princ, arcivévoda a mnozí další“). Díky tomu bylo divadlo obnoveno a otevřeno 18.11.1883.

Podle oficiální verze požár zavinili svou nedbalostí řemeslníci, kteří na střeše pracovali na instalaci hromosvodu a dostatečně neuhasili dřevěné uhlí v kamínkách, na kterých rozehřívali páječky, jimiž spojovali plechy na střeše. Byli vyšetřováni a potrestáni.

Tato verze však byla později vyvrácena, a to nejprve expertízou dělanou Výzkumným a zkušebním leteckým ústavem v roce 1981 na popud legendárního spisovatele Miroslava Ivanova a později pokusem dělaným v roce 2018 týmem vedeným předním českým novinářem a badatelem Jaroslavem Marešem ve spolupráci s Technickým a požárním ústavem v Praze.

Požár tedy způsobil někdo jiný, resp. vznikl jinak.

Od počátku existovaly teorie, že za ním stály národnostní třenice mezi Čechy a Němci, že šlo o pomstu Němců, zejména za tzv. Chuchelský incident, ke kterému došlo 28.6.1881. Tyto teorie se opíraly o řadu podezřelých a záhadných událostí, ke kterým došlo, jako např. to, že v pražském vodovodu v den požáru klesl tlak, pražští hasiči byli v době požáru na pohřbu svého kolegy, který spáchal podezřelou sebevraždu, a ti, kteří byli ve službě, nemohli při výjezdu sehnat koně, nemohli najít novou parní stříkačku, železná bezpečnostní opona v ND se nedala ovládat a další a další.

Najít skutečné viníky se do dnešního dne nepodařilo.
Avšak stále jsou mezi námi lidé, kteří se o to snaží.

Miroslav Houška
právník, amatérský historik a český vlastenec